Rozplétání světového žebříčku

Ani geniální Stephen Hawking, schopný vidět do vesmíru na miliardy let zpět, by asi nepochopil, na jakých principech funguje dvouleté počítání výsledků do světového žebříčku golfistů.

Koeficienty turnajů, větší váha skóre za posledních dvanácti měsíců, možnost nehrát a přitom postupovat vzhůru - to by zmátlo i britského vědce čtoucího si snadno v černých dírách.

Jak se v tom pak má vyznat konzument golfu, sledující celý rok trápení Tigera Woodse, který se přesto drží zuby nehty nahoře, ačkoli pád mezitím stihl i Baracka Obamu?

Aspoń už víme, že se záhada žebříčkového hlavolamu posune 31. října (zřejmě díky konjukci Saturnu s Uranem), kdy se na první místo podle předběžných propočtů dostane... kdo vlastně?

Má to být momentálně druhý Angličan Lee Westwood, loni nejlepší golfista Evropy, který sice za poslední dva roky vykazuje nejstabilnější výsledky, ale který ani letos nevyhrál žádný turnaj Grand Slamu. Opět, díky mišmaši čísel a škrtání starých výsledků čekal Westwooda jistý vzestup, i kdyby tento měsíc nevzal hůl do ruky. Jenže...

Po svém čtvrtém titulu sezony, získaném před týdnem ve skotském St, Andrews,  je ve hře o trůn také Němec Martin Kaymer. A pokud příští týden skončí první nebo druhý na Andalucia Masters, má být jedničkou on. Jelikož letos nikdo nevyhrál víc turnajů, mezi něž navíc patří jeden grandslamový, může být tato žebříčková změna konečně něčím rozumným a pochopitelným i bez doktorátu z matematických věd.

Text vyšel rovněž v Hospodářských novinách