Jedna šance nestačí

Když přesadíte sebešikovnějšího závodníka z motokáry do formule 1, časy jako Fernando Alonso zajíždět nebude.
Ono potrvá, než se výkony přiblíží aspoň průměrným soupeřům. Musí si zvyknout na nové prostředí, stroj i režim. A jezdit, jezdit, pořád jezdit. Stejné je to s českými golfisty, kteří marně usilovali o historický postup cutem na Czech Open v Čeladné.
Nenechme se zmást počtem šestnácti domácích účastníků na podniku vrcholné série PGA European Tour. Kvantita v golfu nerozhoduje. Z deseti českých profesionálů a šesti amatérů mohla jen asi čtvrtina aspoň teoreticky myslet na cut a tedy přelomový výsledek. Prakticky to ovšem bylo nemožné pro každého.
Hráči se najednou potkali s hřištěm, které připraveno pro špičkový turnaj vypadalo úplně jinak, než jak ho znali. Šli vedle profesionálů, kteří především psychicky hrají úplně jinou ligu. A poznali tlak okamžiků, jaké dosud nezažili.
Každý se s tím vyrovnal po svém. Nejlepšímu z domácích profesionálů přebývala vůči cutu rána, dvojici amatérů dvě, ale dvěma hráčům také 26 nebo dokonce 33 úderů. V průniku svého umění a neumění, štěstí a smůly odvedl každý své maximum, na které měl. Pokud by šanci startovat mezi evropskou elitou dostali Češi znovu za týden a pak za dva a za tři, dříve nebo později by někdo prorazil. Jestliže ale z motokáry do formule přesednou jen jednou za rok, zázraky nečekejme. 

Text vyšel též v Hospodářských novinách